Debata s Jakubem Železným
Ve středu 9. dubna 2025 jsme měli jedinečnou příležitost debatovat s moderátorem, kterého nelze přehlédnout – Jakubem Železným. Už samotné uspořádání rozhovoru, kdy jsme se sešli v kruhu ve studiu, v pátém patře budovy Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, vytvářelo atmosféru otevřeného a osobního setkání. I když byla debata moderována mými spolužáky, byl to právě Železný, kdo ji držel pevně v rukou díky své výřečnosti a přirozené autoritě.
Hlavní otázka, která se během celého setkání nesla, byla jasná: Jak zůstat profesionální v době, kdy lidé často zpochybňují nestrannost novinářů? Jakub Železný odpovídal napřímo, jasně a občas i s určitou mírou sebereflexe, která nebývá u veřejně známých osobností samozřejmostí.
Přiznal, že dříve pro něj bylo snazší udržet si odstup. Dnes, když jsou lidé v názorech silně rozdělení, například na základě politických nebo společenských témat, a emoce často vítězí nad rozumem, je mnohem těžší zůstat objektivní a klidný. Přesto se o to pokouší a dokonce tvrdí, že když má před sebou politika, kterého má osobně rád, pokládá mu ještě tvrdší otázky než ostatním. Prý právě proto, aby dokázal, že není vůči nikomu předpojatý.
Ani jemu se však nevyhýbají přešlapy. Zmínil incident s Patrikem Nacherem, kterého při debatě s námi bez váhání označil za nejnebezpečnějšího politika v Česku. Emoce u něj prý tehdy převládly. Železný se nechal vyprovokovat a hodil před Nachera na stůl papíry s připravenými otázkami, aby dokázal, že jsou stejné pro všechny hosty. Později sám uznal, že šlo o přehmat, ale dodal, že kdyby mohl, udělal by to znovu. Jen by tentokrát vysvětlil důvod svého konání. Tahle reflexe o mnohém vypovídá. Železný není dokonalý, ale je si toho vědom.
Silným momentem bylo i jeho zamyšlení nad fake news. Mimo obecnou frázi o „ověřování zdrojů“ ještě přišel s jednoduchou, ale hlubokou radou: „Když čtete zprávu, zamyslete se nad tím, kdo ji napsal – a proč ji napsal.“ Nejde jen o samotné informace, ale i o záměry autorů a pozadí, které může ovlivnit, jak čtenář zprávu pochopí a zaujme postoj. A právě to může být někdy cílem. Novinářská práce není jen o otázkách a odpovědích – je i o přemýšlení nad tím, jak a proč určité věci vznikají.
Během debaty přišla řeč i na jeho proizraelský postoj. Ukázal, že i v této oblasti umí rozlišovat důležité nuance. Jasně se vymezil proti izraelskému premiérovi, dokonce řekl, že by měl být ve vězení. Přesto nyní, v době války, stojí pevně na straně Izraele. Tím ukázal, že se nebojí zaujímat pevné postoje ani v komplikovaných situacích.
Zazněla i otázka na jeho budoucnost. Sám říká, že zatím neví, co bude dál, a nepůsobí dojmem, že by měl vše naplánované. A právě v této nejistotě působí možná nejpřirozeněji. Nezní jako někdo, kdo má předem připravené odpovědi na každou otázku. A když mluví o kritice, přiznává, že s online urážkami a výpady se setkává běžně, ale do očí mu to skoro nikdo neřekne. Řekl, že by ocenil, kdyby mu to někdo řekl napřímo, aby si to s ním mohl rovnou vyjasnit. I tím si možná získává důvěru, protože působí otevřeně a nezakrývá nepříjemné skutečnosti.
Z celé debaty si odnáším jeden hlavní dojem: Jakub Železný není novinář, který se snaží být za každou cenu jen oblíbený. Je to mistr vyjadřování a přesného jazyka, který umí argumentovat, klást nepříjemné otázky a vyvolávat diskuzi. Ke své práci se snaží přistupovat odpovědně. Občas možná až nekompromisně. Jeho styl je výrazný a přesný, i když nemusí sednout každému, nelze mu upřít důslednost a jasnost v tom, jak formuluje své postoje.