Za zrcadlem aneb návštěva psychiatrické nemocnice v Černovicích

V době zrychlujícího se životního tempa a zvláště v předvánoční době má člověk málokdy čas se zamýšlet nad něčím tak nehmatatelným jako je lidská duše. V řecké mytologii byla duše zobrazována jako dívka s motýlími křídly. Dnes nemá jednoznačný symbol, ale je každopádně tím hlavním, co nás dělá takovými, jací jsme.

V posledním pracovním týdnu minulého roku jsme se s biologickým seminářem čtvrtého ročníku vydali zjistit, jak se léčí zlomené duše. Brněnská psychiatrická nemocnice se nachází v Černovicích a celou ji obepíná vysoká zeď. Když jsme vstupovali do prostoru za branou a zaklaply za námi dveře budovy, kde jsme měli následně přednášku, možná na mnohé padla tíseň. Čím se vlastně návštěvníci odlišují od těch, co se tu léčí? Jak se pozná, že někdo trpí duševní poruchou?

Zvědavě jsme naslouchali přednášce, kterou pro nás připravila asistentka hlavní sestry Bc. Kateřina Chladová. Tíseň se pomalu vytrácela a zvědavost rostla. Během chvíle jsme se osmělili a zasypávali ji dotazy. Mnoho ze studentů biologického semináře přemýšlí nad studiem lékařské fakulty, takže to pro ně byla jedinečná příležitost podívat se pod pokličku tohoto oboru. Některé z dotazů, ač zněly jednoduše, byly na zodpovězení delší. Možná to bylo těžší také proto, že jsme zvyklí žít s vědomím, že se vždy vše vyřeší. Nutno podotknout, že jsme měli štěstí, protože naše průvodkyně pracuje celý život v této nemocnici a každý dotaz zodpověděla velmi fundovaně.

Historie, denní provoz i procedury, které jsou pro psychiatrickou léčbu typické, jsme objevovali krok za krokem. Po přednášce jsme se nejdříve vypravili navštívit oddělení akutní psychiatrické péče a oddělení pro dlouhodobější léčbu. Naším cílem nebylo procházet oddělení, což by samozřejmě nebylo možné, protože by to narušilo léčbu, ale sejít se s vedoucími těchto oddělení v reálném prostředí přijímací místnosti a zjistit vše, co se jejich oddělení týče. Byl zde klid a ticho, žádné kvílení, jak by někdo mohl předpokládat ze shlédnutých filmů. Zajímavostí bylo, že zde vždy pracuje smíšený kolektiv, protože to pomáhá při komunikaci s pacienty. Vyslechli jsme plno zajímavých historek. Akutní péče je podle vyprávění akčnější. Pacienty zde zklidní, vyšetří a většinou jsou pak po pár dnech přemístěni do domácí péče nebo na jiná oddělení. Na druhou stranu oddělení dlouhodobé péče nás překvapilo existencí kuřárny. Také denní režim na uzavřeném oddělení je jiný. Pacienti se zde mohou účastnit ergoterapie – pracovní náplně. Mohou to být drobné rukodělné práce, ale i práce na zahradě.

Byla to beze sporu jedna z nejzajímavějších exkurzí, na které se měli možnost dostat naši studenti zaměření na biologii a tři hodiny zde strávené byly zajímavým pohledem na problematiku psychiatrie u nás. Když jsme vyšli zpět na ulici a ohlédli se zpět, stály tam zdi plotu vlastně tak nějak všedně a běžně. Možná to bylo pro nás nejdůležitější zjistění, že svět za zrcadlem Alenky z říše divů tam nebyl, byl to svět náš a vše před i za zdí bylo jeho součástí.

Veronika Mačátová