27. 6. 2017
Celý druhý ročník biologie na našem gymnáziu se věnuje živočichům. Jak ho tedy lépe ukončit, než si zvířátka probraná teoreticky prohlédnout a osahat prakticky. K tomu měla příležitost třída 4. A, když dne 22. června navštívila znovuotevřenou přírodovědnou stanici na ulici Kamenačky.
Jak už jsem poznamenala, cílem této exkurze bylo pozorováním a u některých zvířat i přímou manipulací upevnit a prohloubit vědomosti nabyté v hodinách biologie.
Vím, že sousloví „slizký had“ určitě bere každý jako nadávku, o které se obecně ví, že nemá reálný podklad. Ale teprve, když si pochováte korálovku, hroznýše, dotknete se agamy či trnorepa, tak si budete pamatovat, že plazi mají kůži hladkou a šupinatou, ale suchou.
Většina z nás má povědomí o tom, že šváb je hbité zvířátko, ale zkoušeli jste ho někdy udržet na stole, když se snaží za každou cenu prchnout?
Jak na papouška působí stísněné podmínky a nedostatek zájmu?
Víte proč se agama ráda tulí ke krku svého chovatele?
Kdo je na této stanici Jeníček a Mařenka?
Studenti, kteří navštívili Kamenačky, odpovědi na tyto otázky znají. Jenže nebyly to jenom poznatky, ale i emocionální prožitky, přitom, když si člověk dává hada za krk, nebo se snaží držet strašilku, aby jí neodpadla nožička. Prostě spousta těchto tvorů přestala být, alespoň doufám, položkou na seznamu organismů, které musíme umět na poznávačku, a stala se živoucími zvířaty s tlukoucím srdcem a s vlastními zvyky, charakterem a emocemi, které i oni mají právo vyjadřovat.
Autorka: Veronika Mačátová
